I když, když se nad tim zamyslim, tak se toho stalo poměrně dost. Byla jsem v divadle, přečetla čtyři knihy, byla na třech narozeninovejch oslavách, viděla kamaráda co skončil na vozíčku poprvé od toho úrazu, dva tejdny v kuse sem dělala noční a skamarádila jsem se s našima ukrajincema...
Každopádně to jak opravdu čas utíká pozoruju na tom, jak se mi v pokoji hromadí bordel...zas bych měla utřít prach a vyluxovat a to mám pocit, že jsem to dělala minulej tejden...a taky že jo...Chtěla bych žít ve vakuu.
Zase se mi vrátil strach ze spánku. Poslední tejden je mi tak zle, že mi prostě nepomáhá ani zvýšená dávka léků. Takže tady v tuhle hodinu uklízim byt, meju nádobí, třídim prádlo a přebírám oblečení rozházený po pokoji na vypraný a jetý. A ano, vstávám před šestou a strávim celej den na lešení.
Když se dlouho neprojevim...umrzla sem...
Pár ukázek mých různých pracovišť...
