Nevim co psát...ale mám touhu něco publikovat...

Mám v hlavě spoustu myšlenek a věcí a nějak mi je nejde utišit. Takže vlastně jen přemejšlim nad tim, co vlastně vymyslet nejde... Přemejšlim nad věcma, který nemám koule udělat... Ach jo...

Depressed

Měla bych psát. Vim to, pomáhá mi to. Papír snese všechno. Vždycky to tak bylo tak nevim, proč to teď nefunguje.
Co jsem doma, myslela jsem, že budu číst, psát a třeba se i trochu učit. Jenže jediný co sem za ten tejden, co tejden 9 dní dokázala, bylo spát, koukat na seriály, který už sem stejně tak 6x viděla a hrát blbý hry na jistý modrý sociální síti.
Jak tu teď tak sedim, zjišťuju, že mám v pokoji moc věcí co mě rozptylujou. Utírala jsem prach a mám tu asi   5 krémů na ruce z nichž používám jenom indulonu-kamilkovou. Dál asi 3 nebo 4 vody na obličej, ať už odličovací nebo jen takovýty obyčejný na čištění. Opět používám jednu...no vlastně dvě. Napočítala jsem i sbírku aut čítající 6 exponátů. Jo asi je divný, že holka v mym věku sbírá modely aut, ale já ten model prostě miluju...mám ho i na triku. Dál tu mám vylepený fotky, jako vzpomínky na doby, který jsou už dávno pryč. K těm bych mohla počítat i několik pohledů od lidí, který už nevídám. Taky sem objevila asi 30 zapalovačů...Prostě šílený co člověk najde, když se dá do uklízení...
Stresuje mě, že zas začíná podzim. Nemám ráda tohle období...a zimu taky ne. Jo jasně na podzim je všechno krásně barevný, ale to je asi tak jediná věc, kterou na něm shledávám hezkou a zajímavou. Vždyť když se to tak vezme, tak vlastně všechno umírá ( ne teda úplně doslova, ale řekla bych, že víme jak to myslim). A pak zima, co je na ní hezkýho?? Jo, jsou Vánoce, skvělý... Nemám to ráda, co umřel děda a loni strejda.. je to každej rok horší a horší... Dál je sníh, náledí, všude spousta břečky, jediný co na tomhle období spatřuju romantickýho je procházení v prvním sněhu a dělání andělíčků taktéž v prvním sněhu ( pokud je ho na to dost samozřejmě). Prostě pro mě teď nastává období zhoršení psychickýho stavu, trvající nejmíň 6 měsíců a to jen díky tmě, blbýmu počasí a zimě... Děkuju Ti Matko přírodo, fakt moc.
Navíc opět začínám blouznit o lepším životě s jistou osobou... Jenže si stejně myslim, že by to nebylo nic platný kdyby to bylo doopravdy.

Protože já si prostě myslim, že do týhle doby nepatřim, že by mi bylo líp někdy jindy...

A aby toho nebylo málo, začali se mi síleně dělat lupy, takže když se podrbu, tak sněžim. Úžasný vážně.

Haha. Fotka stará jak... no hodně, při úklidu jsem jí našla. Tak proč ji nepoužít, že?

P.S. : Nastydly mi kolena a tak bolej a zasekávaj se, mrchy...

5.9.2012

Je zajímavý jak mě dokážou rozhodit absolutní maličkosti. Například včera. Nemohla sem usnout (obvykle chodim spát tak v půl desátý kvůli práci) a tak sem zůstala připíchlá na jisté, dosti modré, sociální síti. Někdy v půl dvanáctý mi napsal kluk, kterýho vlastně ani moc neznám. Bylo zajímavý jak jsme se poznali a vůbec všechno to kolem, ale to není pointou mého sdělení. Jde o to, že kdykoliv mu píšu tak nereaguje a sám se ozve tak jednou za dva měsíce. Naposled mě dostala do kolen zpráva: ,, ahoj, tak sem nezadanej." Načež víceméně žádná reakce na mojí odpověď. No úžasný ne? Každopádně tenhle dotyčný ( a doufám, že se na mě nebude zlobit až to bude číst, protože mu to pošlu, aby teda věděl jak se mám), mi včera psal onu výše zmíněnou věc o mém stavu bytí. No a já samozřejmě neměla úplně náladu...nějak totiž pořád asi nevim co si o nás myslet ( o nás jako o nás, ne o nás jako o Nás!). Blablabla...prostě prkotina a milá zlatá o tom přemejšlí celej den, že byla nepříjemná. Když sem to vyprávěla spřízněné duši bylo mi vysvětleno, že to bylo milý a hezký a ne škodolibý jak sem si myslela... No kretén prostě no...

Jinak pro informaci nakonec sem usnula někdy ve tři a v šest vstávačka...fakt super den v práci dneska...

No a dneska Luxor slavil 10. výročí otevření a tam jsem já, knihomol a knihomilec přeci nemohla chybět. Myslím, že jedním z důvodů proč sem včera nemohla usnout bylo i to, že sem přemejšlela jakou knihu si koupim. No každopádně jsem někdy v pět nastoupila na devítku tramvaj a nechala se dopravit na Václavák. Ve Starbucks jsem si koupila Latté na který sem se těšila už šíleně dlouho a ani sem ho nedopila-nebylo tak dobrý jak jsem si pamatovala a ještě jsem si o něj spálila jazyk.No nevadí...se stává i v lepších rodinách... Takže znechucená a se spálenou pusou sem vlezla do Luxoru. Ještě jedna důležitá věc...já bych do knihkupectví neměla chodit sama, je to totiž nebezpečný pro mě - za chvíli mě moje knihy vystěhujou z pokoje. No a samozřejmě hned ve vchodě se ze mě stal býk a z knížek rudej prapor...musela sem je mít všechny!!!
Nakonec se mi povedlo odejít s tou jednou co sem si pro ní opravdu přišla.....


...a ještě s dalšíma třema. Haha...ale dobrý...měla sem jich v ruce šest. Takže sem tam nechala 1100,- a šupala sem na vlak...ani na to víno jsem tam nezašla a to mě mrzí...ale musela jsem prostě rychle pryč. Takže tady jsou moje krasavice:

No a jelikož se slavilo, byla přítomna i charitativní akce. Tady spočívala v tom, že se prodávali (různé a zajímavé!!!) knihy za 100,-, pokud jste chtěli, mohli jste dát víc, výtěžek šel na Konto Bariéry. Takže právě jednu jsem si tam vybrala taky a musim se pochlubit, podepsal mi jí jeden velice úžasný pán. Mrkejte:

Och, ach já vim :) No prostě sem si udělala radost za tu včerejší trudnomyslnost :)

Jukebox party

Letim zapít synovce...bohužel je dneska povinný převlek... doufám, že aspon trochu vypadám jako šílenej umělec... Když se poštěstí, dodám i foto v lepší kvalitě :)