Nákupní horečka

V tomto a minulém týdnu jsem zažila nákupní horečku.Ale ne že bych nakupovala oblečení to ne.Teda až na ty dvě trika od Pavlíny, který mi přišly v úterý.No prostě jsem si pořídila čtyři(!) knihy od Terryho Pratchetta a Cestu kolem světa za 80 dní ve francouzštině.

Bohužel se mohu pochlubit jen těmihle třemi, protože zbylé dvě jsem půjčila.Naštěstí jsem si k nim stihla čichnout.(Jo asi jsem úchyl, ale když si koupim knížku, musim si k ní nejdřív přičichnout-miluju tu vůni)

Dál to byl tenhle náhrdelník.Původně jsem si šla pro:,,...něco dlouhýho s takovoutou nějakou záležitostí dole..."No a pak jsem ho uviděla a všechny plány vzaly za svý.A samozřejmě jsem si k němu musela koupit i náušnice, logický ne?!

A protože mi ani tohle nestačilo, mám ještě červenej a černej lak na nehty a šablonky na francouzskou manikúru.
Taky jsem se  přihlásila do knihovny.Když ta milá paní knihovnice zapisovala moje údaje do systému, bylo mi vážně smutno.Měla jsem chuť jí i říct, že na to kašlu, že na to nemám a ať to zruší.Nakonec jsem to ale zvládla a tak už můžu číst knížky aniž bych musela jezdit do Tábora.Teda ne, že bych tam už do knihovny jezdit nechtěla...to vůbec ne, ale to cestování je fakt drahý...

Čtení z karet

Minuliu středu jsem byla psát přijímačky  na UK.
Test z frj mi přišel až trapně jednoduchej zato z dějáku jsem se málem po*****.Už v pondělí snad budou předběžný výsledky, tak uvidim jak oc jsem to zas pohnojila.
Každopádně v globálu to byl strašně super  den.V pauze mezi zkouškou z dějepisu  a francouzštinou jsem měla spicha s mou drahou Lucianou.Taky jsem před fakultou popovídala s pár kamarády z Tábora o kterých jsem opravdu neměla tucha, že tam budou.Takže jsem z toho měla fakt radost.
Po fránině jsem se vydala na kafe za kamarádkou na MV.Jako je to fakt hnusnej barák a když vylezete z metra tak ho nevidíte, protože je přímo nad Váma.No a právě z toho důvodu jsem lítala v okolí metra a hledala trafiku, který jsem si nevšimla i přesto, že byla přímo za mnou a byla velká jako kráva.Už bych asi měla navštívit svého očaře, ale po minulé přednášce o špatném životním stylu se mi tam moc nechce...
Po kafi bez cukru a mlíka (což mě málem zabilo) jsem pokračovala na Skalku, kde jsem měla spicha s babičkou a tetou.Jak už je u nich zvykem, z 5 minut, který jsem na ně měla čekat, byla čtvrt hodina...
Opět jsem udělaly ostudu kam jsme vlezly a jely jsme k babi.
Nějak se nám podařilo připálit véču, protože sme se zakecaly na cígu, tak měla babi trochu nerva že to nebudem s tetou atd...
Během vaření bezinkovýho sirupu jsme zapatlaly a ulepily celou kuchyň a samozřejmě sme se musely posilňovat bezinkovym likérem.
Pak jsem babičku přemluvila aby mi vyložila karty.O tom jsem vlastně původně chtěla psát, ale když si to tak vezmu, tak snad ani neni moc o čem.I když asi jsem se chtěla pochlubit tim, že jsem tam měla samý hezký věci.Jaký??O mě.O něm.A tak.
No a domů jsem jela až druhej den ráno a bez masáže, která byla původně v plánu.Za to vyzbrojená domácim vaječňákem a bezinkovym vínem.

Učení/mučení

Jelikož Ayllu nevzali loni na žádnou z vysněných škol, rozhodla se, že se o ně bude ucházet letos.
A tak milá Aylla strávila měsíc studováním dějin jen proto, aby večer před zkouškou zjistila, že si nic nepamatuje.
Těšit jí může alespoň ten fakt, že snad nažene body na francouzštině.

Má to ale těžkej život ta holka!!

Těžké fantastično

...A pak zjistíte, že veškerá Vaše snaha stejně přišla vniveč.Že absolutně cokoliv co jste se posledního 3/4 roku snažili změnit nemělo smysl.Protože podle něj to prostě nemá cenu.Protože jeho život se obrátil o 180° a na Vás mu v něm nezbylo místo.Evidentně.

A tak zhubnete.Omezíte kouření.A začnete být společenští.Tedy uděláte přesně to, co po Vás chtěl.

On Vám potom řekne, že jste inteligentní, krásná a atraktivní holka a že máte všechno co on od holky chce.Ale že Váš problém je, že břečíte (v tu danou chvíli) a že všechny body si vlastně ubíráte sama...
A vy si všechny ty věci pamatujete a říkáte si, že to třeba doopravdy k něčemu bylo.Ta Vaše snaha.
Že je nějaká naděje, že Vás pořád má rád a že si Vás váží.
Ale ten člověk Vám pak řekne, že už neví co s Váma.Že to co bylo, pro něj vůbec nic neznamená.A to zboří tu hradbu kterou jste kvůli němu okolo sebe postavili a Vy zase brečíte a prosíte ho, ať se na Vás nezlobí a ať se k Vám vrátí.
A přitom víte, že pokud se to má stát, tak se to stane.Ale teprve až na to bude ten pravý čas.A pokud ne, tak potkáte někoho jinýho a na tohohle pána zapomenete.
No dobře...ne úplně, ale už nebudete brečet když si na něj vzpomenete.Budete se usmívat, protože si vybavíte jak Vám s nim bylo hezky a zároveň si uvědomíte, že s tim člověkem, s kterým ste teď je Vám líp.

A teď??
Teď prostě žijete ve fantastičnu.V představách o tom, jak je Vám s nim krásně...
A nelžete, že ne.
Každej má svý fantastično.
A já Vám tady popsala to svoje...

Jen tak.

Byla jsem v Táboře.Zase.Miluju to tam.
Po dlouhý době jsem hrála šipky.A to mi chybělo.
Vážně moc!

A taky mě stašně začlo bavit přidávat obrázky do textu :DD

Une conte de fée

Byla jednou jedna slečna.A ta slečna byla tak trochu jiná než ostatní slečny.
Nikdy nechtěla být princeznou.Neměla ráda koně.
Taky byla trochu střelená.Hrála Dračí doupě a chodila koukat na larp.
Tahle slečna nosila vytahaný mikiny, steely, a kšiltovky...milovala čepice.
Postupem času zatoužila po tom, vypadat jako princezna nebo aspoň jako slečna.
Steely vyměnila za boty na podpatku, který dřív nenáviděla.Vytahaný mikiny za svetříky.Místo kšiltovek začla nosit náušice, ale čepice milovat nepřestala...Taky si nechala narůst dlouhý vlasy, který z tmavě hnědý přebarvila na blonďatý(prý jí to slušelo víc, prý jí to zjemnilo).
Potom se zamilovala a to jí změnilo úplně nejvíc...I když to časem zkončilo, zamilovaná pořád zůstala, ale jinak...Prostě v ní zůstal kus toho člověka a taky nechala kus sebe jemu.Bolelo jí to, ale naučila se s tím žít.Věděla totiž, že ten člověk jí zůstane napořád.Vždycky bude důležitej-ať bude chtít nebo ne.
Z té bolesti se začla vypisovat a bavilo jí to.Poznala tak jednu slečnu, An, měla jí ráda, i když se nikdy neviděly.Její názory jí totiž byly blízké.
Nakonec to bolet přestalo.A z ní se stala slečna.Opravdová slečna.

Slečna, která ví co od života chce.

Slečna, která je se svým životem spokojená.

Slečna, která je spokojená sama se sebou a život si užívá jak jen může, protože konečně ví, jak se to dělá.

Slečna, kterou pořád baví psát.

Slečna, která pokud neumřela, tak žije dodnes...