Každej máme někoho před kym se nebojíme brečet.Před kym nám to přijde přirozený.Je to někdo kdo o nás většinou ví všechno.Někdo, komu absolutně, bezvýhradně a slepě důvěřujeme.
Takovýho člověka mám tedy logicky i já.
Jen je smutný, když tenhle člověk s váma nechce mluvit, protože prý nemáte o čem.Najednou ale proklábosíte hodinu a půl a jeho názor se změní na: Vždycky je o čem.
Tak proč mi společní kamarádi říkaj, že se na mě ptá, jestli se to zlepšuje a že o mě mluví strašně hezky a se mnou nepromluví ani slovo a sotva se na mě podívá??
Je to ten člověk ke kterýmu jdete, když je vám nejhůř.Ten co u vás sedí když brečíte a nic neříká.Nemusí, vám totiž prostě stačí, že tam s váma je.Že vás obejme aby vás tim podpořil a dodal vám sílu.
Tak jako na tom hřbitově loni na dušičky.
Škoda jen, že ve chvíli kdy se cejtíte zranitelnější a zmatenější než jindy tady pro vás neni.
Nechce bejt...
úterý 20. září 2011
neděle 18. září 2011
A sme zase tam, kde sme byli...
Minulej víkend byl ve znamení návratu ke starý droze jménem sex.
Byl to absolutně nejúžasnejší zážitek po dlouhý době.A to i přes to, že to bylo s ne úplně správnym člověkem.
Teda člověk to je úžasnej, vůbec nejlepší jakýho znám...ale prostě...
Nějak sem si myslela že to zvládnu a v sobotu jsem si připadala strašně silná a úžasná, že sem dokázala říct ,,Už ne" a odejít.V pět ráno sem byla doma jako na koni...
V neděli sem mu vedla domu kolo, protože sem ho prostě nemohla nechat jet opilýho na kole...Domů jsem šla ve tři a pořád jsem si říkala, jak sem silná, že to zvládám v pohodě, bez citů a bez slz.
Tohle přesvědčení mi vydrželo do pondělního večera kdy sem visela na plotě a se slzama v očích jsem mu vracela exterňák...
A od tý chvíle sem zase tam, kde před čtvrt rokem.Tehdy sem si řekla, že to nemá cenu a že nebudu nikomu dělat blbce.
Taková jedna dvě neuvážený noci plný vzájemnýho chtíče a veškerý snažení přijde vniveč...
Tak abychom začínali znovu...pokud to vůbec ještě jde...
Byl to absolutně nejúžasnejší zážitek po dlouhý době.A to i přes to, že to bylo s ne úplně správnym člověkem.
Teda člověk to je úžasnej, vůbec nejlepší jakýho znám...ale prostě...
Nějak sem si myslela že to zvládnu a v sobotu jsem si připadala strašně silná a úžasná, že sem dokázala říct ,,Už ne" a odejít.V pět ráno sem byla doma jako na koni...
V neděli sem mu vedla domu kolo, protože sem ho prostě nemohla nechat jet opilýho na kole...Domů jsem šla ve tři a pořád jsem si říkala, jak sem silná, že to zvládám v pohodě, bez citů a bez slz.
Tohle přesvědčení mi vydrželo do pondělního večera kdy sem visela na plotě a se slzama v očích jsem mu vracela exterňák...
A od tý chvíle sem zase tam, kde před čtvrt rokem.Tehdy sem si řekla, že to nemá cenu a že nebudu nikomu dělat blbce.
Taková jedna dvě neuvážený noci plný vzájemnýho chtíče a veškerý snažení přijde vniveč...
Tak abychom začínali znovu...pokud to vůbec ještě jde...
neděle 4. září 2011
Praha
Tak sem se přestěhovala do Prahy.Balení jsem odkládala dva dny a nakonec jsem to do toho kufru naházela půl hodiny před odjezdem vlaku.Nechtělo se mi tam.Po dvou dnech sem zas odjela domů do práce.A na to jak se mi nechtělo odjet už se těšim až tam budu zpátky...
Už jsem velká holka...a je to sakra náročný...
Už jsem velká holka...a je to sakra náročný...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)