Pátek třináctého

Myslim, že bych o sobě mohla v klidu říct, že nejsem pověrčivá osoba.Jasně, střepy nosí štěstí a nikdy neprojdu pod žebříkem-dycky hrozí nebezpečí, že na Vás něco spadne.Proto sem si včera říkala, že mě nějakej pátek 13.  nechá naprosto chaldnou.Vycházelo mi to celej den(ono když se po noční proberete v jednu odpoledne, tak ten den neni zas tak dlouhej...).Na šestku sem šla pěkně v klidu na noční a přesvědčovala kamarádku, kterou sem viděla po asi půl roce, že sem naprosto v pohodě a jak mám ve všem jasno.Faktem ovšem je, že opravdu mám.
Pak se mi tam vyrojilo najednou asi 40 lidí, takže sem nevěděla kam dřív...Kolem půlnoci se to vylidnilo a zbyl mi tam jeden stůl, tak sem si sedla k nim a krafali sme, pouštěli hudbu do jukeboxu apod.
Načež se najednou ukázal pan R. a sedl si k nám.Přiznávám, pořád je divný sedět někde s nim a snažit se bavit s ostatníma a s nim normálně...prostě to moc nejde...
Někdy ve tři sme se sbalili a šli domů.Já se k sobě dom dostala až v 5 ráno v cizím triku...
Tak nevim jestli je to prokletí alkoholového opojení nebo za to mohlo to zpropadený datum.
Ať už tak nebo tak, dozvěděla jsem se, v odpovědi na otázku, proč už si nepovídáme, že sem mrcha, protože sem inteligentní a jemu se to líbí....A taky, že mi dva přeci sme kamarádi.Tak nevim, ale podle mýho když ste s někym kamarád, tak s nim mluvíte ne??

Hey you!

Because

Because you said we´re friends yesterday, do you remember it?...

No idea about title

Měla bych se učit, ale nějak na to nemám tu správnou náladu...Ale dala sem si za úkol udělat dneska aspoň 10 stránek...když bych si to takhle totiž rozvrhla na každej den, tak si tu látku vypíšu za necelý 2 měsíce a pak budu mít další 4 na to se to naučit, což mi přijde jako dostatečně dlouhá doba na to  narvat něco do mýho nečinností shnilýho mozku...
Taky bych měla dělat výpis sloves pro svoje studenty francouzštiny a začít psát jejich výstupní hodnocení.A to se mě tááák nechce.Ale ty slovesa prostě dneska udělat musim.Zejtra to kvůli pracovní vytíženosti nestíhám.Resp. stíhala bych to, ale musim k nim pak ještě dopsat výslovnost a to se mě v kompu dělat nechce, takže pěkně růčo 3x něco přes dvacet...no krásnej den...
Dneska sem taky konečně zaplatila faktury za telefon, tak by mi ho mohli co nejdřív odblokovat pže jinak se asi nedozvim, jestli jdu nebo nejdu ve čtvrtek večer do práce.
A co dál?Dál nic...za sedum minut se začínám učit, tak je jdu strávit nějak příjemně...třeba jako že si dojdu pro víno na povzbuzení a zásobu lentilek...

Je to rebel??

Nikdy sem nebyla správně zlobivý dítě-puberťák.Jo strašně sem chtěla bejt "gothic", protože to v době kdy mi bylo 15 šíleně letělo.V tý době ste u mě ve skříni nenašli absolutně jinou barvu než černou a červenou.Taky sem si obarvila svojí úžasnou přírodní téměř měděnou hlavu na černo(do teď toho lituju, protože tu barvu už se mi asi nepodaří dostat nikdy zpátky...)Začerněný oči a černý popřípadě rudý nehty byly na denním pořádku.Ale nikdy sem to nedotáhla úplně do perfektna-o víkendu jsem byla vždycky ta maminčina hodná holčička, jejíž rodiče jaksi nevěděli, že se jejich dítě obden opíjí v parku vedle školy.Dosáhla sem akorát toho, že na mě lidi koukali jako na černou můru a mysleli si, že sem divná(což v tý době byla pravda...od tý doby nesnášim svý ruce).
Pak sem se vysrala na černou a začla poslouchat "punk" a taky sem tak chtěla vypadat...opět se mejma každodenníma kamarádama staly linky a spousta špendlíků...o rozcuchanejch vlasech s občasnym dredem nemluvě.Chodila sem v těch nejpotrhanějších džínách který sem měla a pořídila sem si glády.Každo odpolední 2-3litry houby byly pravidlem a když se poštěstilo a přijel kamarádčin strejc z Prahy, tak bylo i co kouřit... Na víkend sem ale opět domu přijela téměř učesaná a "slušná"...Mamka opět netušila co její drahá dcera provádí po škole a stále častějc i místo ní...
Možná proto, že sem se uchylovala k těmhle extrémnějším nebo já nevim jak to říct skupinám, se mi vyhlo období chození na diskoték s tlupou ječících kamarádek.Bohužel ale taky různý oslavy a jiný "společenský" akce-protože já přeci byla ten vyvrhel...(kterej sem vlastně nebyla, ale who cares).
No a jak to tak plynulo, tak se  mě rozsvítilo a já se snažila zapadnout a bejt zlobivá v rámci "nepohoršování" společnosti.Jenže se mě nějak nepovedlo se zapojit a tak sem začla pracovat a víkend co víkend a prázdniny co prázdniny sem pracovala...až sem skončila se třema brigádama a nulovym volnym časem.

A teď tu tak sedim, 20-ti letá, ve 2:45 v úterý ráno a řikám si, že teď už vlastně mám ty lidi, se kterejma by stálo za to zlobit a že by mě to bavilo.Konečně něco dotáhnout do konce a bejt zlobivá a ne si to jen představovat.Jenže pak mi dojde, že už semna to moc stará a že svojí šanci na to užít si "mládí" sem prošvihla...že teď už musim bejt ta zodpovědná, hledět do předu a myslet na budoucnost a ne se o nic nestarat a jen tak blbnout...

Škoda že sem to období kdy se člověk nemusí o nic, až na školu, starat promrhala pouhejma pokusama...asi nikdy nebudu úplně vybitá a nakonec vážně skončim jako moje matka-akorát urvaná z práce s dětma, se kterýma nebudu umět mluvit a který budou dělat přesně to samý co já...Snad se to jim podaří dotáhnout...