Je to rebel??

Nikdy sem nebyla správně zlobivý dítě-puberťák.Jo strašně sem chtěla bejt "gothic", protože to v době kdy mi bylo 15 šíleně letělo.V tý době ste u mě ve skříni nenašli absolutně jinou barvu než černou a červenou.Taky sem si obarvila svojí úžasnou přírodní téměř měděnou hlavu na černo(do teď toho lituju, protože tu barvu už se mi asi nepodaří dostat nikdy zpátky...)Začerněný oči a černý popřípadě rudý nehty byly na denním pořádku.Ale nikdy sem to nedotáhla úplně do perfektna-o víkendu jsem byla vždycky ta maminčina hodná holčička, jejíž rodiče jaksi nevěděli, že se jejich dítě obden opíjí v parku vedle školy.Dosáhla sem akorát toho, že na mě lidi koukali jako na černou můru a mysleli si, že sem divná(což v tý době byla pravda...od tý doby nesnášim svý ruce).
Pak sem se vysrala na černou a začla poslouchat "punk" a taky sem tak chtěla vypadat...opět se mejma každodenníma kamarádama staly linky a spousta špendlíků...o rozcuchanejch vlasech s občasnym dredem nemluvě.Chodila sem v těch nejpotrhanějších džínách který sem měla a pořídila sem si glády.Každo odpolední 2-3litry houby byly pravidlem a když se poštěstilo a přijel kamarádčin strejc z Prahy, tak bylo i co kouřit... Na víkend sem ale opět domu přijela téměř učesaná a "slušná"...Mamka opět netušila co její drahá dcera provádí po škole a stále častějc i místo ní...
Možná proto, že sem se uchylovala k těmhle extrémnějším nebo já nevim jak to říct skupinám, se mi vyhlo období chození na diskoték s tlupou ječících kamarádek.Bohužel ale taky různý oslavy a jiný "společenský" akce-protože já přeci byla ten vyvrhel...(kterej sem vlastně nebyla, ale who cares).
No a jak to tak plynulo, tak se  mě rozsvítilo a já se snažila zapadnout a bejt zlobivá v rámci "nepohoršování" společnosti.Jenže se mě nějak nepovedlo se zapojit a tak sem začla pracovat a víkend co víkend a prázdniny co prázdniny sem pracovala...až sem skončila se třema brigádama a nulovym volnym časem.

A teď tu tak sedim, 20-ti letá, ve 2:45 v úterý ráno a řikám si, že teď už vlastně mám ty lidi, se kterejma by stálo za to zlobit a že by mě to bavilo.Konečně něco dotáhnout do konce a bejt zlobivá a ne si to jen představovat.Jenže pak mi dojde, že už semna to moc stará a že svojí šanci na to užít si "mládí" sem prošvihla...že teď už musim bejt ta zodpovědná, hledět do předu a myslet na budoucnost a ne se o nic nestarat a jen tak blbnout...

Škoda že sem to období kdy se člověk nemusí o nic, až na školu, starat promrhala pouhejma pokusama...asi nikdy nebudu úplně vybitá a nakonec vážně skončim jako moje matka-akorát urvaná z práce s dětma, se kterýma nebudu umět mluvit a který budou dělat přesně to samý co já...Snad se to jim podaří dotáhnout...