Hm... tak nevim, jestli má cenu tady psát čtenářům, když sem oběma už přála osobně...ale tak kdyby třeba se našel nějkdo na koho sem zapomněla...tak přeju Šťastné a Veselé Vánoční svátky a hodně dárku pod pařezem!!!!!
Jo a nezapomeňte se pořádně nažraaaat!!!
neděle 25. prosince 2011
čtvrtek 24. listopadu 2011
Halloween a jiné zábavy
Trochu opožděný report z Halloweenské párty v Olympu a podobných jiných zábav toho víkendu.
Abych pravdu řekla, už ani nevim co se dělo v pátek, každopádně vim, že v sobotu jsem nemohla na zámku vydržet, protože mi byla pěkně blbě.Tudíž jsem jela domu dřív a šla spát abych mohla jít na noční-logický ne? :D
Účast byla fakt velká, výzdoba byla taky skvělá(moje a bráškova práce) a dokonce se i sešlo dost lidí v kostýmu.
Přikládám svůj a tím končí tento plnohodnotný článek ....
Abych pravdu řekla, už ani nevim co se dělo v pátek, každopádně vim, že v sobotu jsem nemohla na zámku vydržet, protože mi byla pěkně blbě.Tudíž jsem jela domu dřív a šla spát abych mohla jít na noční-logický ne? :D
Účast byla fakt velká, výzdoba byla taky skvělá(moje a bráškova práce) a dokonce se i sešlo dost lidí v kostýmu.
Přikládám svůj a tím končí tento plnohodnotný článek ....
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde...
Rok sem si lámala hlavu s tim, jak vymazat vzpomínky na krásný období.
Stačil na to jeden večer.
Stačí, když si pak pamatujete toho člověka a chce se Vám blejt.
A proč?
Protože v souvislosti s nim si vybavíte jaký to bylo, když ste nemohli dejchat a on odmítal pustit.
Protože si vybavíte tu bolest na krku a bolest ruky za zády a to, jak ste skrz slzy křičeli, ať pustí.
Taky to jak ste tam s brekem zůstali ve dvě v noci ležet sami na zemi, když on utekl.
Nejhorší je, že nevíte proč se to stalo...
Každopádně už sem vyléčená.Takže : Fuck you frajere!!!
Stačil na to jeden večer.
Stačí, když si pak pamatujete toho člověka a chce se Vám blejt.
A proč?
Protože v souvislosti s nim si vybavíte jaký to bylo, když ste nemohli dejchat a on odmítal pustit.
Protože si vybavíte tu bolest na krku a bolest ruky za zády a to, jak ste skrz slzy křičeli, ať pustí.
Taky to jak ste tam s brekem zůstali ve dvě v noci ležet sami na zemi, když on utekl.
Nejhorší je, že nevíte proč se to stalo...
Každopádně už sem vyléčená.Takže : Fuck you frajere!!!
pondělí 24. října 2011
Trochu hekticky
Přiznejme si to, žiju hektickej život.Teda většinou.
Dokladem tohoto tvrzení by mohl být tento víkend.
V pátek se mi sice klasicky nepodařilo vstát dřív než v jedenáct, ale čert to vem.Následovalo posílání životopisů na různé nabídky práce(začíná mě frustrovat, jak mi nikdo neodpovídá a když už, tak záporně...).Pak úklid kuchyně a obýváku plus skládání a žehlení prádla vypranýho během týdne.
Jelikož měli v Kaufu akci na mlíko, tak sme samozřejmě musely s mamkou jet a koupit nám, babičce a sousedce karton.Při tý příležitosti sme mrkly do Takka a mám nový džíny(konečně!).Nákupy se nám oproti původnímu plánu protáhly takže sem do práce dolítla udejchaná jak po maratonu.
Cestou mi ještě stihla volat Kakenka a vyděsit mě, když mi do telefonu sdělila, že si nutně musíme popovídat a že jde za mnou do práce.Když přišla, tak mi povídá:,,Někoho sem Ti přivedla.Koukej se ke dveřím..."
První kdo mě napadl, byl Ondra a ono taky jo!Neviděla sem toho kluka ušatýho od maturitního tejdne.Udělalo mi to takovou radost, že přijel i když se stavil jen na cígo, že sem se celej večer usmívala jako idiot a nějaký zaseklý koleno mi bylo volný.
Na večer měli celej Olymp zamluvenej učitelé.Takže sme udělali uzavřenou společnost a lítali jak hadry na holi za zvuků uječený zpěvačky(učitelka hudebky...)
Domů sem se dostala kolem čtvrt na 3.Jelikož se mi opět vrátily problémy se spaním tak sem jakžtakž zabrala v půl 4 a zrovna v ten moment mi volala Martinka s tim, že jde domů sama, že se bojí a že já sem jí napadla jako jedinej člověk, kterej by mohl bejt v tuhle hodinu vzhůru...
Sobota začla vstáváním před osmou a odjezdem na zabíjačku k příbuznejm na statek.To že sem k smrti unavená a naprosto nepoužitelná mi uvěřili už v momentě, kdy sem cibuli krájela tupou stranou nože a strašně sem se divila, že to nejde...Pak už sem byla jen podej a podrž...
Odjížděli sme odtamtud dřív, protože sem musela na noční(opět).Těšila sem se, že to bude poklidnej večer a já o půlnoci zavřu-jak naivní!
Nejdřív se mi tam nahrnul velkej stůl fotbalistů a půl hodiny na to dalších asi 25lidí.Ještěže s nima přišel Tom a pomohl mi, jinak bych tam snad byla doteď(zavěšená na špagátě na zábradlí).Zavřít se mi podařilo až ve 4 a z kómatu sem se probrala až v sedum večer.
No a zítra mě čeká lítačka po městě, po doktorech a knihovně a následně noční...
No, nudit se nebudu...
Dokladem tohoto tvrzení by mohl být tento víkend.
V pátek se mi sice klasicky nepodařilo vstát dřív než v jedenáct, ale čert to vem.Následovalo posílání životopisů na různé nabídky práce(začíná mě frustrovat, jak mi nikdo neodpovídá a když už, tak záporně...).Pak úklid kuchyně a obýváku plus skládání a žehlení prádla vypranýho během týdne.
Jelikož měli v Kaufu akci na mlíko, tak sme samozřejmě musely s mamkou jet a koupit nám, babičce a sousedce karton.Při tý příležitosti sme mrkly do Takka a mám nový džíny(konečně!).Nákupy se nám oproti původnímu plánu protáhly takže sem do práce dolítla udejchaná jak po maratonu.
Cestou mi ještě stihla volat Kakenka a vyděsit mě, když mi do telefonu sdělila, že si nutně musíme popovídat a že jde za mnou do práce.Když přišla, tak mi povídá:,,Někoho sem Ti přivedla.Koukej se ke dveřím..."
První kdo mě napadl, byl Ondra a ono taky jo!Neviděla sem toho kluka ušatýho od maturitního tejdne.Udělalo mi to takovou radost, že přijel i když se stavil jen na cígo, že sem se celej večer usmívala jako idiot a nějaký zaseklý koleno mi bylo volný.
Na večer měli celej Olymp zamluvenej učitelé.Takže sme udělali uzavřenou společnost a lítali jak hadry na holi za zvuků uječený zpěvačky(učitelka hudebky...)
Domů sem se dostala kolem čtvrt na 3.Jelikož se mi opět vrátily problémy se spaním tak sem jakžtakž zabrala v půl 4 a zrovna v ten moment mi volala Martinka s tim, že jde domů sama, že se bojí a že já sem jí napadla jako jedinej člověk, kterej by mohl bejt v tuhle hodinu vzhůru...
Sobota začla vstáváním před osmou a odjezdem na zabíjačku k příbuznejm na statek.To že sem k smrti unavená a naprosto nepoužitelná mi uvěřili už v momentě, kdy sem cibuli krájela tupou stranou nože a strašně sem se divila, že to nejde...Pak už sem byla jen podej a podrž...
Odjížděli sme odtamtud dřív, protože sem musela na noční(opět).Těšila sem se, že to bude poklidnej večer a já o půlnoci zavřu-jak naivní!
Nejdřív se mi tam nahrnul velkej stůl fotbalistů a půl hodiny na to dalších asi 25lidí.Ještěže s nima přišel Tom a pomohl mi, jinak bych tam snad byla doteď(zavěšená na špagátě na zábradlí).Zavřít se mi podařilo až ve 4 a z kómatu sem se probrala až v sedum večer.
No a zítra mě čeká lítačka po městě, po doktorech a knihovně a následně noční...
No, nudit se nebudu...
Takhle jednou v 5 ráno, asi taky po noční a návratu od něj...chvíle štěstí...
čtvrtek 20. října 2011
Výkřiky...do tmy...
Zítra jdu na pohovor!!...a nějak se mi tam přestává chtít jít, jenže práci prostě potřebuju...
Otekly mi dásně!!...a to vůbec neni příjemný...
Jsem ve stavu dokonalý apatie a už mě docela začíná nebavit.Nejhorší na tom, když nemám co dělat je to, že se mi mozek rozbíhá někam, kam úplně nechci.
Taky bych chtěla bejt hubená, hezká a normální.Protože moje nemoc mi zničila to nejhezčí přátelství jaký sem měla.
Chci bejt zdraváa dokázat se bavit víc jak jeden večer bez scény, protože to mě ničí a ničí to i všechny kolem mě....
Otekly mi dásně!!...a to vůbec neni příjemný...
Jsem ve stavu dokonalý apatie a už mě docela začíná nebavit.Nejhorší na tom, když nemám co dělat je to, že se mi mozek rozbíhá někam, kam úplně nechci.
Taky bych chtěla bejt hubená, hezká a normální.Protože moje nemoc mi zničila to nejhezčí přátelství jaký sem měla.
Chci bejt zdraváa dokázat se bavit víc jak jeden večer bez scény, protože to mě ničí a ničí to i všechny kolem mě....
Taková sem byla, chci bejt a budu!
úterý 20. září 2011
O vrbách
Každej máme někoho před kym se nebojíme brečet.Před kym nám to přijde přirozený.Je to někdo kdo o nás většinou ví všechno.Někdo, komu absolutně, bezvýhradně a slepě důvěřujeme.
Takovýho člověka mám tedy logicky i já.
Jen je smutný, když tenhle člověk s váma nechce mluvit, protože prý nemáte o čem.Najednou ale proklábosíte hodinu a půl a jeho názor se změní na: Vždycky je o čem.
Tak proč mi společní kamarádi říkaj, že se na mě ptá, jestli se to zlepšuje a že o mě mluví strašně hezky a se mnou nepromluví ani slovo a sotva se na mě podívá??
Je to ten člověk ke kterýmu jdete, když je vám nejhůř.Ten co u vás sedí když brečíte a nic neříká.Nemusí, vám totiž prostě stačí, že tam s váma je.Že vás obejme aby vás tim podpořil a dodal vám sílu.
Tak jako na tom hřbitově loni na dušičky.
Škoda jen, že ve chvíli kdy se cejtíte zranitelnější a zmatenější než jindy tady pro vás neni.
Nechce bejt...
Takovýho člověka mám tedy logicky i já.
Jen je smutný, když tenhle člověk s váma nechce mluvit, protože prý nemáte o čem.Najednou ale proklábosíte hodinu a půl a jeho názor se změní na: Vždycky je o čem.
Tak proč mi společní kamarádi říkaj, že se na mě ptá, jestli se to zlepšuje a že o mě mluví strašně hezky a se mnou nepromluví ani slovo a sotva se na mě podívá??
Je to ten člověk ke kterýmu jdete, když je vám nejhůř.Ten co u vás sedí když brečíte a nic neříká.Nemusí, vám totiž prostě stačí, že tam s váma je.Že vás obejme aby vás tim podpořil a dodal vám sílu.
Tak jako na tom hřbitově loni na dušičky.
Škoda jen, že ve chvíli kdy se cejtíte zranitelnější a zmatenější než jindy tady pro vás neni.
Nechce bejt...
neděle 18. září 2011
A sme zase tam, kde sme byli...
Minulej víkend byl ve znamení návratu ke starý droze jménem sex.
Byl to absolutně nejúžasnejší zážitek po dlouhý době.A to i přes to, že to bylo s ne úplně správnym člověkem.
Teda člověk to je úžasnej, vůbec nejlepší jakýho znám...ale prostě...
Nějak sem si myslela že to zvládnu a v sobotu jsem si připadala strašně silná a úžasná, že sem dokázala říct ,,Už ne" a odejít.V pět ráno sem byla doma jako na koni...
V neděli sem mu vedla domu kolo, protože sem ho prostě nemohla nechat jet opilýho na kole...Domů jsem šla ve tři a pořád jsem si říkala, jak sem silná, že to zvládám v pohodě, bez citů a bez slz.
Tohle přesvědčení mi vydrželo do pondělního večera kdy sem visela na plotě a se slzama v očích jsem mu vracela exterňák...
A od tý chvíle sem zase tam, kde před čtvrt rokem.Tehdy sem si řekla, že to nemá cenu a že nebudu nikomu dělat blbce.
Taková jedna dvě neuvážený noci plný vzájemnýho chtíče a veškerý snažení přijde vniveč...
Tak abychom začínali znovu...pokud to vůbec ještě jde...
Byl to absolutně nejúžasnejší zážitek po dlouhý době.A to i přes to, že to bylo s ne úplně správnym člověkem.
Teda člověk to je úžasnej, vůbec nejlepší jakýho znám...ale prostě...
Nějak sem si myslela že to zvládnu a v sobotu jsem si připadala strašně silná a úžasná, že sem dokázala říct ,,Už ne" a odejít.V pět ráno sem byla doma jako na koni...
V neděli sem mu vedla domu kolo, protože sem ho prostě nemohla nechat jet opilýho na kole...Domů jsem šla ve tři a pořád jsem si říkala, jak sem silná, že to zvládám v pohodě, bez citů a bez slz.
Tohle přesvědčení mi vydrželo do pondělního večera kdy sem visela na plotě a se slzama v očích jsem mu vracela exterňák...
A od tý chvíle sem zase tam, kde před čtvrt rokem.Tehdy sem si řekla, že to nemá cenu a že nebudu nikomu dělat blbce.
Taková jedna dvě neuvážený noci plný vzájemnýho chtíče a veškerý snažení přijde vniveč...
Tak abychom začínali znovu...pokud to vůbec ještě jde...
neděle 4. září 2011
Praha
Tak sem se přestěhovala do Prahy.Balení jsem odkládala dva dny a nakonec jsem to do toho kufru naházela půl hodiny před odjezdem vlaku.Nechtělo se mi tam.Po dvou dnech sem zas odjela domů do práce.A na to jak se mi nechtělo odjet už se těšim až tam budu zpátky...
Už jsem velká holka...a je to sakra náročný...
Už jsem velká holka...a je to sakra náročný...
sobota 30. července 2011
Fuck!!!
Je vážně na hovno, když Vám kluci říkaj, že Vám to sluší a že Vás maj rádi, jen když ste za barem, točíte jim pivo a nalejváte panáky a jindy ne...
Zajímalo by mě, v čem je ta chyba....
Ve mě?
Nebo v těch omezenejch prvocích, který si řikaj muži??!!
Zajímalo by mě, v čem je ta chyba....
Ve mě?
Nebo v těch omezenejch prvocích, který si řikaj muži??!!
Asi 200let stará fotka...
každopádně, tehdy mě taky všichni milovali, protože sem točila pivo....
pondělí 25. července 2011
Pracovně
Vzhledem k tomu, co jsem psala v minulym článku, jsem opět zklamala....
Takhle jsem seděla minulou středu v práci někdy okolo půlnoci a čekala, až kluci dohrajou pokr abych mohla zavřít a jít domu.
V pátek byla v práci Beach party.Jelikož byla zima, nikdo neměl beach obleček.Jeden blbec mě rozbrečel.
Ve čtvrtek sme hráli Aktivity a bylo naprosto super.Došlo mi, že tady opravdu jsou lidi kterejm na mě záleží a můžou mi to vyvracet jak chtěj, když mi pak naši společní přátelé řeknou, jak se na mě ptaj...Jestli jsem v pohodě...jestli je to lepší...
Včera jsem si šáhla na dno...neni totiž na to, když holka v téměř 20ti letech jde do kina s rodiči a mladším bratrem místo aby šla někams kamarády...klidně i do toho kina...No fuj to byl blbej večer...
Pak jsem se během 20ti minut opila a bylo mi fajn...víceméně...
pátek 15. července 2011
Takovejten pocit...
Já to zvládla!!
Celej den ve stresu, jak dopadne večerní rozhovor o společném víkendu s kamarády...
Nakonec jsem po denní na zámku dofuněla, s mezizastávkou doma pro JEHO deštník, na noční.
Přišel, dal si malý pivo, já mu vrátila deštník, řešili jsme ten víkend a pak jsme si povídali a já nezačla vyšilovat!!Dokonce se i usmíval když jsem mu vyprávěla svoje zážitky!!!To už se tak dlouho nestalo!!!Ono zž se vlastně dlouho nestalo ani to, že by je poslouchal!
Znáš ten pocit, když se usmíváš jak idiot a zároveň Ti tečou slzy?Štěstím?
Tak přesně tak se teď cejtim.
Tak nějak silnějc a krásně :)
Protože už prostě vim, že to zvládám...ano mluvili jsme spolu jen asi půl hodiny.Ale jak se říká:Nemusí pršet, stačí když kape...Zvlášť po tom všem co se stalo...
Celej den ve stresu, jak dopadne večerní rozhovor o společném víkendu s kamarády...
Nakonec jsem po denní na zámku dofuněla, s mezizastávkou doma pro JEHO deštník, na noční.
Přišel, dal si malý pivo, já mu vrátila deštník, řešili jsme ten víkend a pak jsme si povídali a já nezačla vyšilovat!!Dokonce se i usmíval když jsem mu vyprávěla svoje zážitky!!!To už se tak dlouho nestalo!!!Ono zž se vlastně dlouho nestalo ani to, že by je poslouchal!
Znáš ten pocit, když se usmíváš jak idiot a zároveň Ti tečou slzy?Štěstím?
Tak přesně tak se teď cejtim.
Tak nějak silnějc a krásně :)
Protože už prostě vim, že to zvládám...ano mluvili jsme spolu jen asi půl hodiny.Ale jak se říká:Nemusí pršet, stačí když kape...Zvlášť po tom všem co se stalo...
Děkuju ti za to, žes to rovnou nepoložil,
že si nezapomněl, co si se mnou všechno prožil :)
středa 13. července 2011
Nenávidim svý ruce!!
V pátek jsem si byla nechat udělat gelový nehty.Časem se mi možná podaří někoho přemluvit aby mi je vyfotil, dokud jsou hezký.
Taky jsem byla oslavit Marečkovi narozeniny.Už mu jsou dva.Mě bude dvacet.Je supr mít mladší sourozence.
Táta mi z dovolený přivezl křížek z Betléma a popelník....Z toho prvního jsem měla větší radost.
V sobotu jsem byla na česko/francouzský svatbě.Jakožto pěkladatelka, průvodkyně...no prostě takováta holka k ruce.Bylo to moc fajn.Největší strašák prázdnin je konečně za mnou.Dobře, nakonec to nebylo tak strašný jak jsem čekala.
Večer jsem pak v tom největším slejváku po strašně dlouhý době zase tančila v dešti.Bylo to tak neskutečně krásný a šílený, jako už dlouho nic.
Ty dva dny volna, který sem měla a kdy bylo krásný počasí jsem prospala.Můj organismus asi ví, že mě nic nečeká, že nemám co dělat, s kym trávit čas.Tak se radši ani nebudí.Proč taky že jo?!
Jo vlastně včera jsem zvládla dojít do "města" koupit dárek mamce k narozeninám, který měla skoro před 14dny.A taky jsem si vyzvedla dopis z UK-nepřijata.Zase.MG.Zas to budu muset hnát přes odvolání...to se mi chce!
No a dneska jsem byla v práci.Nuda.
Snažim se chovat se tak, aby se se mnou bavil.Aby mi věřil.Jen mi to nějak nejde...
Nadruhou stranu se mi povedlo mu nevolat a nepsat celý 4 dny!!
Včera už jsem to ale nevydržela a musela jsem.
Nemyslela jsem si, že to bude tak těžký.Je to jako když se snažim přestat s kouřenim.Jen je to ještě trochu těžší a mnohem víc toho chci dosáhnout.Prostě se bez hovorů s ním se cejtim jako bych měla absťák...je jako moje osobní značka heroinu.
Ale já vim, že to zvládnu.Kvůli tomu co o tom řekl Káje, kvůli tomu to zvládnu.
![]()
Taky jsem byla oslavit Marečkovi narozeniny.Už mu jsou dva.Mě bude dvacet.Je supr mít mladší sourozence.
Táta mi z dovolený přivezl křížek z Betléma a popelník....Z toho prvního jsem měla větší radost.
V sobotu jsem byla na česko/francouzský svatbě.Jakožto pěkladatelka, průvodkyně...no prostě takováta holka k ruce.Bylo to moc fajn.Největší strašák prázdnin je konečně za mnou.Dobře, nakonec to nebylo tak strašný jak jsem čekala.
Večer jsem pak v tom největším slejváku po strašně dlouhý době zase tančila v dešti.Bylo to tak neskutečně krásný a šílený, jako už dlouho nic.
Ty dva dny volna, který sem měla a kdy bylo krásný počasí jsem prospala.Můj organismus asi ví, že mě nic nečeká, že nemám co dělat, s kym trávit čas.Tak se radši ani nebudí.Proč taky že jo?!
Jo vlastně včera jsem zvládla dojít do "města" koupit dárek mamce k narozeninám, který měla skoro před 14dny.A taky jsem si vyzvedla dopis z UK-nepřijata.Zase.MG.Zas to budu muset hnát přes odvolání...to se mi chce!
No a dneska jsem byla v práci.Nuda.
Snažim se chovat se tak, aby se se mnou bavil.Aby mi věřil.Jen mi to nějak nejde...
Nadruhou stranu se mi povedlo mu nevolat a nepsat celý 4 dny!!
Včera už jsem to ale nevydržela a musela jsem.
Nemyslela jsem si, že to bude tak těžký.Je to jako když se snažim přestat s kouřenim.Jen je to ještě trochu těžší a mnohem víc toho chci dosáhnout.Prostě se bez hovorů s ním se cejtim jako bych měla absťák...je jako moje osobní značka heroinu.
Ale já vim, že to zvládnu.Kvůli tomu co o tom řekl Káje, kvůli tomu to zvládnu.
Chtěla bych se zase někdy cejtit jako v době, kdy bylo tohle focený...
Jakoby to už ani nebyla pravda...
pátek 1. července 2011
Bohové
Neustále tu vidím a čtu o celebritách, které tu danou v něčem oslovují a inspirují.Já vybrala tyto dámy a pána.Takže...můžete si s jejich pomocí o mě udělat obrázek...
Emma Watson
Natalie Portman
Audrey Tautou
Matthew Gray Gubler
...a nebo taky ne.
čtvrtek 30. června 2011
Nákupní horečka
V tomto a minulém týdnu jsem zažila nákupní horečku.Ale ne že bych nakupovala oblečení to ne.Teda až na ty dvě trika od Pavlíny, který mi přišly v úterý.No prostě jsem si pořídila čtyři(!) knihy od Terryho Pratchetta a Cestu kolem světa za 80 dní ve francouzštině.
Bohužel se mohu pochlubit jen těmihle třemi, protože zbylé dvě jsem půjčila.Naštěstí jsem si k nim stihla čichnout.(Jo asi jsem úchyl, ale když si koupim knížku, musim si k ní nejdřív přičichnout-miluju tu vůni)
Dál to byl tenhle náhrdelník.Původně jsem si šla pro:,,...něco dlouhýho s takovoutou nějakou záležitostí dole..."No a pak jsem ho uviděla a všechny plány vzaly za svý.A samozřejmě jsem si k němu musela koupit i náušnice, logický ne?!
A protože mi ani tohle nestačilo, mám ještě červenej a černej lak na nehty a šablonky na francouzskou manikúru.
Taky jsem se přihlásila do knihovny.Když ta milá paní knihovnice zapisovala moje údaje do systému, bylo mi vážně smutno.Měla jsem chuť jí i říct, že na to kašlu, že na to nemám a ať to zruší.Nakonec jsem to ale zvládla a tak už můžu číst knížky aniž bych musela jezdit do Tábora.Teda ne, že bych tam už do knihovny jezdit nechtěla...to vůbec ne, ale to cestování je fakt drahý...
Bohužel se mohu pochlubit jen těmihle třemi, protože zbylé dvě jsem půjčila.Naštěstí jsem si k nim stihla čichnout.(Jo asi jsem úchyl, ale když si koupim knížku, musim si k ní nejdřív přičichnout-miluju tu vůni)
Dál to byl tenhle náhrdelník.Původně jsem si šla pro:,,...něco dlouhýho s takovoutou nějakou záležitostí dole..."No a pak jsem ho uviděla a všechny plány vzaly za svý.A samozřejmě jsem si k němu musela koupit i náušnice, logický ne?!
A protože mi ani tohle nestačilo, mám ještě červenej a černej lak na nehty a šablonky na francouzskou manikúru.
Taky jsem se přihlásila do knihovny.Když ta milá paní knihovnice zapisovala moje údaje do systému, bylo mi vážně smutno.Měla jsem chuť jí i říct, že na to kašlu, že na to nemám a ať to zruší.Nakonec jsem to ale zvládla a tak už můžu číst knížky aniž bych musela jezdit do Tábora.Teda ne, že bych tam už do knihovny jezdit nechtěla...to vůbec ne, ale to cestování je fakt drahý...
pondělí 27. června 2011
Čtení z karet
Minuliu středu jsem byla psát přijímačky na UK.
Test z frj mi přišel až trapně jednoduchej zato z dějáku jsem se málem po*****.Už v pondělí snad budou předběžný výsledky, tak uvidim jak oc jsem to zas pohnojila.
Každopádně v globálu to byl strašně super den.V pauze mezi zkouškou z dějepisu a francouzštinou jsem měla spicha s mou drahou Lucianou.Taky jsem před fakultou popovídala s pár kamarády z Tábora o kterých jsem opravdu neměla tucha, že tam budou.Takže jsem z toho měla fakt radost.
Po fránině jsem se vydala na kafe za kamarádkou na MV.Jako je to fakt hnusnej barák a když vylezete z metra tak ho nevidíte, protože je přímo nad Váma.No a právě z toho důvodu jsem lítala v okolí metra a hledala trafiku, který jsem si nevšimla i přesto, že byla přímo za mnou a byla velká jako kráva.Už bych asi měla navštívit svého očaře, ale po minulé přednášce o špatném životním stylu se mi tam moc nechce...
Po kafi bez cukru a mlíka (což mě málem zabilo) jsem pokračovala na Skalku, kde jsem měla spicha s babičkou a tetou.Jak už je u nich zvykem, z 5 minut, který jsem na ně měla čekat, byla čtvrt hodina...
Opět jsem udělaly ostudu kam jsme vlezly a jely jsme k babi.
Nějak se nám podařilo připálit véču, protože sme se zakecaly na cígu, tak měla babi trochu nerva že to nebudem s tetou atd...
Během vaření bezinkovýho sirupu jsme zapatlaly a ulepily celou kuchyň a samozřejmě sme se musely posilňovat bezinkovym likérem.
Pak jsem babičku přemluvila aby mi vyložila karty.O tom jsem vlastně původně chtěla psát, ale když si to tak vezmu, tak snad ani neni moc o čem.I když asi jsem se chtěla pochlubit tim, že jsem tam měla samý hezký věci.Jaký??O mě.O něm.A tak.
No a domů jsem jela až druhej den ráno a bez masáže, která byla původně v plánu.Za to vyzbrojená domácim vaječňákem a bezinkovym vínem.
Test z frj mi přišel až trapně jednoduchej zato z dějáku jsem se málem po*****.Už v pondělí snad budou předběžný výsledky, tak uvidim jak oc jsem to zas pohnojila.
Každopádně v globálu to byl strašně super den.V pauze mezi zkouškou z dějepisu a francouzštinou jsem měla spicha s mou drahou Lucianou.Taky jsem před fakultou popovídala s pár kamarády z Tábora o kterých jsem opravdu neměla tucha, že tam budou.Takže jsem z toho měla fakt radost.
Po fránině jsem se vydala na kafe za kamarádkou na MV.Jako je to fakt hnusnej barák a když vylezete z metra tak ho nevidíte, protože je přímo nad Váma.No a právě z toho důvodu jsem lítala v okolí metra a hledala trafiku, který jsem si nevšimla i přesto, že byla přímo za mnou a byla velká jako kráva.Už bych asi měla navštívit svého očaře, ale po minulé přednášce o špatném životním stylu se mi tam moc nechce...
Po kafi bez cukru a mlíka (což mě málem zabilo) jsem pokračovala na Skalku, kde jsem měla spicha s babičkou a tetou.Jak už je u nich zvykem, z 5 minut, který jsem na ně měla čekat, byla čtvrt hodina...
Opět jsem udělaly ostudu kam jsme vlezly a jely jsme k babi.
Nějak se nám podařilo připálit véču, protože sme se zakecaly na cígu, tak měla babi trochu nerva že to nebudem s tetou atd...
Během vaření bezinkovýho sirupu jsme zapatlaly a ulepily celou kuchyň a samozřejmě sme se musely posilňovat bezinkovym likérem.
Pak jsem babičku přemluvila aby mi vyložila karty.O tom jsem vlastně původně chtěla psát, ale když si to tak vezmu, tak snad ani neni moc o čem.I když asi jsem se chtěla pochlubit tim, že jsem tam měla samý hezký věci.Jaký??O mě.O něm.A tak.
No a domů jsem jela až druhej den ráno a bez masáže, která byla původně v plánu.Za to vyzbrojená domácim vaječňákem a bezinkovym vínem.
úterý 7. června 2011
Učení/mučení
Jelikož Ayllu nevzali loni na žádnou z vysněných škol, rozhodla se, že se o ně bude ucházet letos.
A tak milá Aylla strávila měsíc studováním dějin jen proto, aby večer před zkouškou zjistila, že si nic nepamatuje.
Těšit jí může alespoň ten fakt, že snad nažene body na francouzštině.
Má to ale těžkej život ta holka!!
A tak milá Aylla strávila měsíc studováním dějin jen proto, aby večer před zkouškou zjistila, že si nic nepamatuje.
Těšit jí může alespoň ten fakt, že snad nažene body na francouzštině.
Má to ale těžkej život ta holka!!
pondělí 6. června 2011
Těžké fantastično
...A pak zjistíte, že veškerá Vaše snaha stejně přišla vniveč.Že absolutně cokoliv co jste se posledního 3/4 roku snažili změnit nemělo smysl.Protože podle něj to prostě nemá cenu.Protože jeho život se obrátil o 180° a na Vás mu v něm nezbylo místo.Evidentně.
A tak zhubnete.Omezíte kouření.A začnete být společenští.Tedy uděláte přesně to, co po Vás chtěl.
On Vám potom řekne, že jste inteligentní, krásná a atraktivní holka a že máte všechno co on od holky chce.Ale že Váš problém je, že břečíte (v tu danou chvíli) a že všechny body si vlastně ubíráte sama...
A vy si všechny ty věci pamatujete a říkáte si, že to třeba doopravdy k něčemu bylo.Ta Vaše snaha.
Že je nějaká naděje, že Vás pořád má rád a že si Vás váží.
Ale ten člověk Vám pak řekne, že už neví co s Váma.Že to co bylo, pro něj vůbec nic neznamená.A to zboří tu hradbu kterou jste kvůli němu okolo sebe postavili a Vy zase brečíte a prosíte ho, ať se na Vás nezlobí a ať se k Vám vrátí.
A přitom víte, že pokud se to má stát, tak se to stane.Ale teprve až na to bude ten pravý čas.A pokud ne, tak potkáte někoho jinýho a na tohohle pána zapomenete.
No dobře...ne úplně, ale už nebudete brečet když si na něj vzpomenete.Budete se usmívat, protože si vybavíte jak Vám s nim bylo hezky a zároveň si uvědomíte, že s tim člověkem, s kterým ste teď je Vám líp.
A teď??
Teď prostě žijete ve fantastičnu.V představách o tom, jak je Vám s nim krásně...
A nelžete, že ne.
Každej má svý fantastično.
A já Vám tady popsala to svoje...
A tak zhubnete.Omezíte kouření.A začnete být společenští.Tedy uděláte přesně to, co po Vás chtěl.
On Vám potom řekne, že jste inteligentní, krásná a atraktivní holka a že máte všechno co on od holky chce.Ale že Váš problém je, že břečíte (v tu danou chvíli) a že všechny body si vlastně ubíráte sama...
A vy si všechny ty věci pamatujete a říkáte si, že to třeba doopravdy k něčemu bylo.Ta Vaše snaha.
Že je nějaká naděje, že Vás pořád má rád a že si Vás váží.
Ale ten člověk Vám pak řekne, že už neví co s Váma.Že to co bylo, pro něj vůbec nic neznamená.A to zboří tu hradbu kterou jste kvůli němu okolo sebe postavili a Vy zase brečíte a prosíte ho, ať se na Vás nezlobí a ať se k Vám vrátí.
A přitom víte, že pokud se to má stát, tak se to stane.Ale teprve až na to bude ten pravý čas.A pokud ne, tak potkáte někoho jinýho a na tohohle pána zapomenete.
No dobře...ne úplně, ale už nebudete brečet když si na něj vzpomenete.Budete se usmívat, protože si vybavíte jak Vám s nim bylo hezky a zároveň si uvědomíte, že s tim člověkem, s kterým ste teď je Vám líp.
A teď??
Teď prostě žijete ve fantastičnu.V představách o tom, jak je Vám s nim krásně...
A nelžete, že ne.
Každej má svý fantastično.
A já Vám tady popsala to svoje...
pátek 3. června 2011
Jen tak.
Byla jsem v Táboře.Zase.Miluju to tam.
Po dlouhý době jsem hrála šipky.A to mi chybělo.
Vážně moc!
A taky mě stašně začlo bavit přidávat obrázky do textu :DD
Po dlouhý době jsem hrála šipky.A to mi chybělo.
Vážně moc!
čtvrtek 2. června 2011
Une conte de fée
Byla jednou jedna slečna.A ta slečna byla tak trochu jiná než ostatní slečny.
Nikdy nechtěla být princeznou.Neměla ráda koně.
Taky byla trochu střelená.Hrála Dračí doupě a chodila koukat na larp.
Tahle slečna nosila vytahaný mikiny, steely, a kšiltovky...milovala čepice.
Postupem času zatoužila po tom, vypadat jako princezna nebo aspoň jako slečna.
Steely vyměnila za boty na podpatku, který dřív nenáviděla.Vytahaný mikiny za svetříky.Místo kšiltovek začla nosit náušice, ale čepice milovat nepřestala...Taky si nechala narůst dlouhý vlasy, který z tmavě hnědý přebarvila na blonďatý(prý jí to slušelo víc, prý jí to zjemnilo).
Potom se zamilovala a to jí změnilo úplně nejvíc...I když to časem zkončilo, zamilovaná pořád zůstala, ale jinak...Prostě v ní zůstal kus toho člověka a taky nechala kus sebe jemu.Bolelo jí to, ale naučila se s tím žít.Věděla totiž, že ten člověk jí zůstane napořád.Vždycky bude důležitej-ať bude chtít nebo ne.
Z té bolesti se začla vypisovat a bavilo jí to.Poznala tak jednu slečnu, An, měla jí ráda, i když se nikdy neviděly.Její názory jí totiž byly blízké.
Nakonec to bolet přestalo.A z ní se stala slečna.Opravdová slečna.
Nikdy nechtěla být princeznou.Neměla ráda koně.
Taky byla trochu střelená.Hrála Dračí doupě a chodila koukat na larp.
Tahle slečna nosila vytahaný mikiny, steely, a kšiltovky...milovala čepice.
Postupem času zatoužila po tom, vypadat jako princezna nebo aspoň jako slečna.
Steely vyměnila za boty na podpatku, který dřív nenáviděla.Vytahaný mikiny za svetříky.Místo kšiltovek začla nosit náušice, ale čepice milovat nepřestala...Taky si nechala narůst dlouhý vlasy, který z tmavě hnědý přebarvila na blonďatý(prý jí to slušelo víc, prý jí to zjemnilo).
Potom se zamilovala a to jí změnilo úplně nejvíc...I když to časem zkončilo, zamilovaná pořád zůstala, ale jinak...Prostě v ní zůstal kus toho člověka a taky nechala kus sebe jemu.Bolelo jí to, ale naučila se s tím žít.Věděla totiž, že ten člověk jí zůstane napořád.Vždycky bude důležitej-ať bude chtít nebo ne.
Z té bolesti se začla vypisovat a bavilo jí to.Poznala tak jednu slečnu, An, měla jí ráda, i když se nikdy neviděly.Její názory jí totiž byly blízké.
Nakonec to bolet přestalo.A z ní se stala slečna.Opravdová slečna.
Slečna, která ví co od života chce.
Slečna, která je se svým životem spokojená.
Slečna, která je spokojená sama se sebou a život si užívá jak jen může, protože konečně ví, jak se to dělá.
Slečna, kterou pořád baví psát.
Slečna, která pokud neumřela, tak žije dodnes...
úterý 31. května 2011
Spavá nemoc
Milá Aylla má spavou nemoc...pravděpodobně.
Je to dosti na nervy lezoucí.Zvlásť když je takhle krásně venku, tak je blbý přijít z práce a zbytek odpoledne prospat.Teda ne že bych nějak moc milovala sluníčko, ale strávit odpoledne čtením v houpací síti pod švestkou...na to se těšim celou zimu a zatim se mi to, od tý doby co je hezky nepovedlo.
A to mě mrzí.
Merde!
Je to dosti na nervy lezoucí.Zvlásť když je takhle krásně venku, tak je blbý přijít z práce a zbytek odpoledne prospat.Teda ne že bych nějak moc milovala sluníčko, ale strávit odpoledne čtením v houpací síti pod švestkou...na to se těšim celou zimu a zatim se mi to, od tý doby co je hezky nepovedlo.
A to mě mrzí.
New beginning
Nový začátek?
Možná to tak bude lepší.
Ne že bych neměla svůj starý blog ráda...to já mám.
Proto ho taky nehodlám rušit.
Jenže...čte ho moc známejch lidí a oni pak ubližujou.
Mě a lidem o kterých píšu.
A já nechci znovu ztratit jejich důvěru...
Takže...
Začnem ne?
Možná to tak bude lepší.
Ne že bych neměla svůj starý blog ráda...to já mám.
Proto ho taky nehodlám rušit.
Jenže...čte ho moc známejch lidí a oni pak ubližujou.
Mě a lidem o kterých píšu.
A já nechci znovu ztratit jejich důvěru...
Takže...
Začnem ne?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)