čtvrtek 24. listopadu 2011

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde...

Rok sem si lámala hlavu s tim, jak vymazat vzpomínky na krásný období.
Stačil na to jeden večer.
Stačí, když si pak pamatujete toho člověka a chce se Vám blejt.
A proč?
Protože v souvislosti s nim si vybavíte jaký to bylo, když ste nemohli dejchat a on odmítal pustit.
Protože si vybavíte tu bolest na krku a bolest ruky za zády a to, jak ste skrz slzy křičeli, ať pustí.
Taky to jak ste tam s brekem zůstali ve dvě v noci ležet sami na zemi, když on utekl.

Nejhorší je, že nevíte proč se to stalo...

Každopádně už sem vyléčená.Takže : Fuck you frajere!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat