Dokladem tohoto tvrzení by mohl být tento víkend.
V pátek se mi sice klasicky nepodařilo vstát dřív než v jedenáct, ale čert to vem.Následovalo posílání životopisů na různé nabídky práce(začíná mě frustrovat, jak mi nikdo neodpovídá a když už, tak záporně...).Pak úklid kuchyně a obýváku plus skládání a žehlení prádla vypranýho během týdne.
Jelikož měli v Kaufu akci na mlíko, tak sme samozřejmě musely s mamkou jet a koupit nám, babičce a sousedce karton.Při tý příležitosti sme mrkly do Takka a mám nový džíny(konečně!).Nákupy se nám oproti původnímu plánu protáhly takže sem do práce dolítla udejchaná jak po maratonu.
Cestou mi ještě stihla volat Kakenka a vyděsit mě, když mi do telefonu sdělila, že si nutně musíme popovídat a že jde za mnou do práce.Když přišla, tak mi povídá:,,Někoho sem Ti přivedla.Koukej se ke dveřím..."
První kdo mě napadl, byl Ondra a ono taky jo!Neviděla sem toho kluka ušatýho od maturitního tejdne.Udělalo mi to takovou radost, že přijel i když se stavil jen na cígo, že sem se celej večer usmívala jako idiot a nějaký zaseklý koleno mi bylo volný.
Na večer měli celej Olymp zamluvenej učitelé.Takže sme udělali uzavřenou společnost a lítali jak hadry na holi za zvuků uječený zpěvačky(učitelka hudebky...)
Domů sem se dostala kolem čtvrt na 3.Jelikož se mi opět vrátily problémy se spaním tak sem jakžtakž zabrala v půl 4 a zrovna v ten moment mi volala Martinka s tim, že jde domů sama, že se bojí a že já sem jí napadla jako jedinej člověk, kterej by mohl bejt v tuhle hodinu vzhůru...
Sobota začla vstáváním před osmou a odjezdem na zabíjačku k příbuznejm na statek.To že sem k smrti unavená a naprosto nepoužitelná mi uvěřili už v momentě, kdy sem cibuli krájela tupou stranou nože a strašně sem se divila, že to nejde...Pak už sem byla jen podej a podrž...
Odjížděli sme odtamtud dřív, protože sem musela na noční(opět).Těšila sem se, že to bude poklidnej večer a já o půlnoci zavřu-jak naivní!
Nejdřív se mi tam nahrnul velkej stůl fotbalistů a půl hodiny na to dalších asi 25lidí.Ještěže s nima přišel Tom a pomohl mi, jinak bych tam snad byla doteď(zavěšená na špagátě na zábradlí).Zavřít se mi podařilo až ve 4 a z kómatu sem se probrala až v sedum večer.
No a zítra mě čeká lítačka po městě, po doktorech a knihovně a následně noční...
No, nudit se nebudu...
Takhle jednou v 5 ráno, asi taky po noční a návratu od něj...chvíle štěstí...
Občas si říkám, že mě ten hektický život baví víc. Je to sice někdy dost únavný, ale pořád to mám radši, než když pořád na něco čekám a mám spousty času
OdpovědětVymazat