Když tu teď tak sedim s přemejšlim co se mi to stalo s hlavou, tak si uvědomuju, že vlastně asi nic. Takhle se totiž chovala vždycky.
Ano, byla jsem zblázněná do Harryho Pottera (ostatně kdo v době, kdy se v Čechách objevil, nebyl). Strašně jsem chtěla být jako Hermiona. Celou věčnost jsem čekala na dopis, kterej nikdy nepřišel. Každpádně to zbláznění mělo jakej si reálnej základ-ještě než jsem se "zamilovala" do filmovýho Harryho, milovala jsem tu svojí knižní představu o něm a celym jeho kouzelnickym světě.
Pak byly Hvězdný války...same story...dobře ne úplně, ale tak rozepisovat se tu o tom víc nebudu.
Ale abych se vrátila k úvodní větě.
Je mi relativně čerstvých 22. Zhruba někdy od února se mě drží ?závislost? na skupině One Direction. Úplně si pamatuju, jak jsme zhruba před rokem a půl seděli v Olympu, neuvěřitelně je hejtovali a nechápali jsme jak se můžou někomu líbit. Funny. No a od vydání One way or another jsem se jaksi stala Directionerkou. Dokonce jsem si po zhruba 8-mi letech koupila originální CD...co to asi tak mohlo být, že?
Jako takhle ze začátku jsme hejtovali jak hudbu, tak ty kluky. Pak sem zjistila, že se mi líbí hudba no a v ten moment pravidelně u čehokoliv začínám sbírat informace. No a tak se stalo, že se mi to stalo. Takže teď mám doma obě jejich alba a nedočkavě škrtám dny v kalendáři a nemůžu se dočkat 25.11. až vyjde to třetí, dále jsem pyšnou majitelkou náramku a nádhernýho plakátu.
Samozřejmě nesmim zapomenout, že se mi o nich o klucích zdá a že jsem schopná prohlížet jejich fotky na tumblr a videa na youtube celou noc aniž bych vnímala čas a že moje vlastní tumblr je jich plný... achjo...
No a v tuto chvíli bych si dovolila přidat pár fotek :)
Jo a abych nezapomněla, tak na jejich film půjdu v pátek a to prosím v pořadí již podruhý. Ať žiju!!!
P.S.: Někdo se mi diví??
P.S.: Někdo se mi diví??
