Celej den ve stresu, jak dopadne večerní rozhovor o společném víkendu s kamarády...
Nakonec jsem po denní na zámku dofuněla, s mezizastávkou doma pro JEHO deštník, na noční.
Přišel, dal si malý pivo, já mu vrátila deštník, řešili jsme ten víkend a pak jsme si povídali a já nezačla vyšilovat!!Dokonce se i usmíval když jsem mu vyprávěla svoje zážitky!!!To už se tak dlouho nestalo!!!Ono zž se vlastně dlouho nestalo ani to, že by je poslouchal!
Znáš ten pocit, když se usmíváš jak idiot a zároveň Ti tečou slzy?Štěstím?
Tak přesně tak se teď cejtim.
Tak nějak silnějc a krásně :)
Protože už prostě vim, že to zvládám...ano mluvili jsme spolu jen asi půl hodiny.Ale jak se říká:Nemusí pršet, stačí když kape...Zvlášť po tom všem co se stalo...
Děkuju ti za to, žes to rovnou nepoložil,
že si nezapomněl, co si se mnou všechno prožil :)
Promin, že se ozývám až teď, měla jsem nějaký nabitý program. Každopádně moc gratuluju k tvýmu úspěšnýmu krůčku, uvidíš, že za chvíli jich bude mnohem víc až to nakonec bude v pořádku :)
OdpovědětVymazat