Taky jsem byla oslavit Marečkovi narozeniny.Už mu jsou dva.Mě bude dvacet.Je supr mít mladší sourozence.
Táta mi z dovolený přivezl křížek z Betléma a popelník....Z toho prvního jsem měla větší radost.
V sobotu jsem byla na česko/francouzský svatbě.Jakožto pěkladatelka, průvodkyně...no prostě takováta holka k ruce.Bylo to moc fajn.Největší strašák prázdnin je konečně za mnou.Dobře, nakonec to nebylo tak strašný jak jsem čekala.
Večer jsem pak v tom největším slejváku po strašně dlouhý době zase tančila v dešti.Bylo to tak neskutečně krásný a šílený, jako už dlouho nic.
Ty dva dny volna, který sem měla a kdy bylo krásný počasí jsem prospala.Můj organismus asi ví, že mě nic nečeká, že nemám co dělat, s kym trávit čas.Tak se radši ani nebudí.Proč taky že jo?!
Jo vlastně včera jsem zvládla dojít do "města" koupit dárek mamce k narozeninám, který měla skoro před 14dny.A taky jsem si vyzvedla dopis z UK-nepřijata.Zase.MG.Zas to budu muset hnát přes odvolání...to se mi chce!
No a dneska jsem byla v práci.Nuda.
Snažim se chovat se tak, aby se se mnou bavil.Aby mi věřil.Jen mi to nějak nejde...
Nadruhou stranu se mi povedlo mu nevolat a nepsat celý 4 dny!!
Včera už jsem to ale nevydržela a musela jsem.
Nemyslela jsem si, že to bude tak těžký.Je to jako když se snažim přestat s kouřenim.Jen je to ještě trochu těžší a mnohem víc toho chci dosáhnout.Prostě se bez hovorů s ním se cejtim jako bych měla absťák...je jako moje osobní značka heroinu.
Ale já vim, že to zvládnu.Kvůli tomu co o tom řekl Káje, kvůli tomu to zvládnu.
Chtěla bych se zase někdy cejtit jako v době, kdy bylo tohle focený...
Jakoby to už ani nebyla pravda...
V prvné řadě musím říct, že ta fotka je strašně skvělá!! :)
OdpovědětVymazatJediný, co v tomhle případě muže pomoct je starý dobrý: sejde z očí, sejde z mysli. Fakt že jo. Pamatuješ na mýho "nejlepšího kamaráda" ? Dva měsíce jsem myslela že zdechnu .. On ještě pořád psal, musela jsem si vypínat mobil.. tak moc sem ho chtěla zpátky!! už jsem si říkala, že budu klidně rači znova trpět v tom ponižujícím postavení, než být uplně bez něj. Brečela jsem pořád a pořád. A po dvou měsících, kdy jsem ho neviděla, nepsala a neměla s ním absolutně žádný kontakt jsem to jakžtak překonala a přestala dokonce i zvracet. Je to strašně těžkej krok, ale ten jedinej tě může osvobodit. Přece se kvůli němu nebudeš donekonečna trápit, když je na světě tolik zajímavých kluků :)
Doufám, že si spolu jednou zatančíme v dešti :)
Ajo, tady je problém, že ho často vídáš ..Ještě když spolu pracujete.. To musí být peklo
OdpovědětVymazatČekám na ten článek madam :P
OdpovědětVymazat