Une conte de fée

Byla jednou jedna slečna.A ta slečna byla tak trochu jiná než ostatní slečny.
Nikdy nechtěla být princeznou.Neměla ráda koně.
Taky byla trochu střelená.Hrála Dračí doupě a chodila koukat na larp.
Tahle slečna nosila vytahaný mikiny, steely, a kšiltovky...milovala čepice.
Postupem času zatoužila po tom, vypadat jako princezna nebo aspoň jako slečna.
Steely vyměnila za boty na podpatku, který dřív nenáviděla.Vytahaný mikiny za svetříky.Místo kšiltovek začla nosit náušice, ale čepice milovat nepřestala...Taky si nechala narůst dlouhý vlasy, který z tmavě hnědý přebarvila na blonďatý(prý jí to slušelo víc, prý jí to zjemnilo).
Potom se zamilovala a to jí změnilo úplně nejvíc...I když to časem zkončilo, zamilovaná pořád zůstala, ale jinak...Prostě v ní zůstal kus toho člověka a taky nechala kus sebe jemu.Bolelo jí to, ale naučila se s tím žít.Věděla totiž, že ten člověk jí zůstane napořád.Vždycky bude důležitej-ať bude chtít nebo ne.
Z té bolesti se začla vypisovat a bavilo jí to.Poznala tak jednu slečnu, An, měla jí ráda, i když se nikdy neviděly.Její názory jí totiž byly blízké.
Nakonec to bolet přestalo.A z ní se stala slečna.Opravdová slečna.

Slečna, která ví co od života chce.

Slečna, která je se svým životem spokojená.

Slečna, která je spokojená sama se sebou a život si užívá jak jen může, protože konečně ví, jak se to dělá.

Slečna, kterou pořád baví psát.

Slečna, která pokud neumřela, tak žije dodnes...