Těžké fantastično

...A pak zjistíte, že veškerá Vaše snaha stejně přišla vniveč.Že absolutně cokoliv co jste se posledního 3/4 roku snažili změnit nemělo smysl.Protože podle něj to prostě nemá cenu.Protože jeho život se obrátil o 180° a na Vás mu v něm nezbylo místo.Evidentně.

A tak zhubnete.Omezíte kouření.A začnete být společenští.Tedy uděláte přesně to, co po Vás chtěl.

On Vám potom řekne, že jste inteligentní, krásná a atraktivní holka a že máte všechno co on od holky chce.Ale že Váš problém je, že břečíte (v tu danou chvíli) a že všechny body si vlastně ubíráte sama...
A vy si všechny ty věci pamatujete a říkáte si, že to třeba doopravdy k něčemu bylo.Ta Vaše snaha.
Že je nějaká naděje, že Vás pořád má rád a že si Vás váží.
Ale ten člověk Vám pak řekne, že už neví co s Váma.Že to co bylo, pro něj vůbec nic neznamená.A to zboří tu hradbu kterou jste kvůli němu okolo sebe postavili a Vy zase brečíte a prosíte ho, ať se na Vás nezlobí a ať se k Vám vrátí.
A přitom víte, že pokud se to má stát, tak se to stane.Ale teprve až na to bude ten pravý čas.A pokud ne, tak potkáte někoho jinýho a na tohohle pána zapomenete.
No dobře...ne úplně, ale už nebudete brečet když si na něj vzpomenete.Budete se usmívat, protože si vybavíte jak Vám s nim bylo hezky a zároveň si uvědomíte, že s tim člověkem, s kterým ste teď je Vám líp.

A teď??
Teď prostě žijete ve fantastičnu.V představách o tom, jak je Vám s nim krásně...
A nelžete, že ne.
Každej má svý fantastično.
A já Vám tady popsala to svoje...