5.9.2012

Je zajímavý jak mě dokážou rozhodit absolutní maličkosti. Například včera. Nemohla sem usnout (obvykle chodim spát tak v půl desátý kvůli práci) a tak sem zůstala připíchlá na jisté, dosti modré, sociální síti. Někdy v půl dvanáctý mi napsal kluk, kterýho vlastně ani moc neznám. Bylo zajímavý jak jsme se poznali a vůbec všechno to kolem, ale to není pointou mého sdělení. Jde o to, že kdykoliv mu píšu tak nereaguje a sám se ozve tak jednou za dva měsíce. Naposled mě dostala do kolen zpráva: ,, ahoj, tak sem nezadanej." Načež víceméně žádná reakce na mojí odpověď. No úžasný ne? Každopádně tenhle dotyčný ( a doufám, že se na mě nebude zlobit až to bude číst, protože mu to pošlu, aby teda věděl jak se mám), mi včera psal onu výše zmíněnou věc o mém stavu bytí. No a já samozřejmě neměla úplně náladu...nějak totiž pořád asi nevim co si o nás myslet ( o nás jako o nás, ne o nás jako o Nás!). Blablabla...prostě prkotina a milá zlatá o tom přemejšlí celej den, že byla nepříjemná. Když sem to vyprávěla spřízněné duši bylo mi vysvětleno, že to bylo milý a hezký a ne škodolibý jak sem si myslela... No kretén prostě no...

Jinak pro informaci nakonec sem usnula někdy ve tři a v šest vstávačka...fakt super den v práci dneska...

No a dneska Luxor slavil 10. výročí otevření a tam jsem já, knihomol a knihomilec přeci nemohla chybět. Myslím, že jedním z důvodů proč sem včera nemohla usnout bylo i to, že sem přemejšlela jakou knihu si koupim. No každopádně jsem někdy v pět nastoupila na devítku tramvaj a nechala se dopravit na Václavák. Ve Starbucks jsem si koupila Latté na který sem se těšila už šíleně dlouho a ani sem ho nedopila-nebylo tak dobrý jak jsem si pamatovala a ještě jsem si o něj spálila jazyk.No nevadí...se stává i v lepších rodinách... Takže znechucená a se spálenou pusou sem vlezla do Luxoru. Ještě jedna důležitá věc...já bych do knihkupectví neměla chodit sama, je to totiž nebezpečný pro mě - za chvíli mě moje knihy vystěhujou z pokoje. No a samozřejmě hned ve vchodě se ze mě stal býk a z knížek rudej prapor...musela sem je mít všechny!!!
Nakonec se mi povedlo odejít s tou jednou co sem si pro ní opravdu přišla.....


...a ještě s dalšíma třema. Haha...ale dobrý...měla sem jich v ruce šest. Takže sem tam nechala 1100,- a šupala sem na vlak...ani na to víno jsem tam nezašla a to mě mrzí...ale musela jsem prostě rychle pryč. Takže tady jsou moje krasavice:

No a jelikož se slavilo, byla přítomna i charitativní akce. Tady spočívala v tom, že se prodávali (různé a zajímavé!!!) knihy za 100,-, pokud jste chtěli, mohli jste dát víc, výtěžek šel na Konto Bariéry. Takže právě jednu jsem si tam vybrala taky a musim se pochlubit, podepsal mi jí jeden velice úžasný pán. Mrkejte:

Och, ach já vim :) No prostě sem si udělala radost za tu včerejší trudnomyslnost :)