Nic mě nebaví.
Co nejdřív mizim někam pěkně daleko. Ne se schovat, ne utéct...znovu se najít.
Je to jako bych postupně ztrácela sama sebe. Kousek po kousku se rozpadám. Potřebuju novej rám i výplň. Prostě kompletní výměnu a opravu všeho. A toho se mi tady nedostane.
Tohle místo tady. Tuhle mojí výlevnu. Milovala jsem to. Ale teď najednou jakobych to tu nepoznávala. Je to cizí. Nevím jestli chci pokračovat. Je to jako deník. Součást mě, která už není. Asi skončim. Ale budu to pak pořád já? Není to jen chvilková slabost? Nevím. Nevím co potřebuju.
Je toho tolik co mě trápí. Co mě vevnitř trhá na kusy. Potřebuju to ze sebe dostat, ale myšlenky se mi v hlavě tak honěj a motaj a vířej že toho nejsem schopná.
Žádné komentáře:
Okomentovat