Kamče

Kéž bys věděla jak moc se mi nechce jít domu.... jak moc se mi chce poslouchat tady hudbu tak moc nahlas, že neslyšíme jedna druhou...Jak moc sem i chce pít víno... jen proto abych nemusela myslet na to, nad čim musit přemejšlet...
Jak moc jsem sama sebou když mě nenaplňuje nic víc, než hudba, víno, cigarety a tvoje přítomnost i když nic neříkáš...
To asi nepochopí nikdo...jen ty....
A to jen proto, že jsem Ti dovolila poznat mě tak moc...tak jak se znám jenom já...
Co mi dávaj blbý písničky co si tu spolu odkejváme...i blbý One Direction s úžasnym Harrym...
Ty a ty kapely a hudba a to všechno mě berete do mýho světa...do světa, kde jsem to já a ne někdo za úsměvem...Takovejch lidí je málo....
Možná to nevíš nebo nevidíš, ale tyhle chvíle dávaj mi nejvíc...

Cejtim v sobě každou notu co zahrajou...je to...já nevim jak to popsat...

.....................................

Je to poklad... Je to ta skříňka plná vrůznejch věcí za kterou se honěj piráti...ale ty jí nikdy nenajdou....protože je jenom naše....

Víš to???