Nikdy nezapomenu jak jsme trávili dlouhé večery a noci přetahováním se o ovladač při hledání tý "správný" hudby, jak jsi za mnou chodil do práce v noci, když jsi přijel z práce ( tehdy ještě z kina) a povídali jsme si, jak jsem znovu zahořela pro prší ( óóó bože, jak mě to teď chybí...) a myslim, že nejvíc mi dávaj místa na kterých jsme trávili čas...třeba na zastávce...na půl cesty mezi našima barákama...nikdy nezapomenu ten jeden večer kdy jsem ti v půl jedný v noci psala, jestli bys nešel kouřit...a než jsi stihl napsat ( jak jsi později tu noc na tý zastávce sám řekl), že jsi přijel z práce a jdeš spát, jsem ti řekla, že jsem domluvila s klinikou v Německu o tom, že zemřel strejda a ty jsi napsal, že jdeš... v tu chvíli jsi byl jedinej člověk, kterýho jsem chtěla vidět...
Nejhorší je to v O...když přijde tvuj brácha a přepíná hudební kanály jako by byl doma, tak mě bodne u srdce když si vzpomenu jak jsme se hádali, co zrovna budem poslouchat...nebo když jsem v týdnu v práci a vim, že za mnou nikdo nepřijde protože jsi v Praze...
A dneska...zase jsme seděli na zastávce...předtim jsme byly v pochcaný uličce na jídle a cestou jsi mě rozsekal timhle: ,, Takže co ty a práce?? - Ne nemám... takže jsem doma... - Takže čteš...je mi to jasný"
Kolik lidí myslíš, řekne něco podobnýho?? Kolik lidí ví, uznává a chápe jak moc miluju knihy??
Jediný co nechápu je to, že neplatí cos mi slíbil než ses odstěhoval... Pamatuješ si to ještě?? Cos mi to tehdy slíbil??
________________________________________________
A co ve mě zakotvilo nejvíc??
Žádné komentáře:
Okomentovat