8.1. 2014

Muj život je jeden velkej chaos.

Hromada novin, co jsem si koupila, ale nikdy nepřečetla. Ze skříně vyházený prázdný krabice od bot, hromada oblečení o kterym si nejsem jistá jestli je vypraný nebo ne. Všude poznámky ke zkouškám a gumový medvídci na "nočním stolku".

Nějak mi nejde s Tebou mluvit. Nevim proč... Hrozně moc mi to dávalo, ale teď to najednou nejde a já nemám pro koho psát. Co se to stalo? Možná to má vážně něco společnýho s nízkou životností magickejch věcí. Nemyslela jsem, že bude až tak nízká. Myslela jsem, že jsem našla přítele, ale asi jsem až moc rychle začala důvěřovat a vzala Tě jako samozřejmost. Jako by si součást mýho života byl už roky. Ale tak to není.
A to že se nesoustředim a muj život ovládl šílenej chaos, kterej mě na jednu stranu šíleně rozčiluje, ale na druhou svym způsobem uklidňuje a nevadí mi, to neni tvoje chyba. Neni to ničí chyba. To je prostě pořád se opakující období. Něco o houpačkách myslim.

Víš trochu mi to chybí. Ale to se nedá nic dělat.