Nepsala jsem už tak strašně dlouho. Ani na papír, ani tady. Chybí mi to, někdy.
Chybí mi víc věcí.
Chybí mi verše, barevný a poletující hlavou, jak padající listí teď na podzim.
Chybí mi procházet se v tom spadaným listí.
Chybí mi souvislý myšlenky, souvislý věty.
Chybí mi vtípky a špičkování se.
Chybí mi anonymita.
Vadí mi, že tohle místo už není co bývalo.
Já nejsem co jsem bývala.
Ty nejsi co jsi býval.
My nejsme co jsme byli.
Nekonečná a nikdy nekončící tragikomedie života.
Je v Tobě něco co mě uklidňuje. ( Ano, tohle si tu můžeš přečíst víckrát, ale nedělej to prosím.)
Usmívám se.
Zase píšu. ( Chtěla bych)
Dala jsem svýmu žití jakýsi řád.
Stanovila si priority. ( Víceméně - pořád jsou některý věci v jednání)
Možná dodělám tu knihu.
Začala jsem se těšit na to co bude.
Kdo vyhraje bodovací hru, i když ty se mnou "nehraješ".
Co bude za týden?
Co mi udělá radost?
Kdo mi udělá radost?
Komu já udělám radost?
Podaří se mi někoho rozesmát? Pousmát se?
Jsem zvědavá co přinese zítřek.
Jsem zvědavá, jestli se budeš usmívat.
R.
P.S. Tolik k těm souvislým větám a myšlenkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat