Můj svět je jinej...plnej myšlenek co nejdou nikomu říct...co nejdou zformulovat. Plnej čekání...čekání na zázrak co se nestane. Co se nemůže stát, protože vlastně žiju někdy jinde a tady jen pozoruju co se kolem děje.
Já vlastně jen celej život pozoruju... Dívám se jak ostatní žijou a strašně se snažim žít s nima....jenže to jsou jejich životy, jejich příběhy, jejich všechno.... a kde je ten můj? Kde jsou moje příběhy? Moje cokoliv?
Já mám vlastně jen spoustu nesplněnejch snů a vizí. Mám pár kamarádů a spoustu pseudo přátel...ale stačí to? Mělo by... vlastně bych měla bejt šťastná, protože mám víc než spousta lidí... Jenže já jsem nevděčná a nestačí mi to... Jedna z těch špatnejch lidskejch vlastností... Chtít víc, pořád víc a nebejt spokojenej s tim, co jeden má...a já si myslela...ne doufalsa jsem, že tohle se mi nikdy nestane. Dokonce jsem takovej sobec a lhář, že ostatním říkám, že jsem spokojená. Přitom je to lež.
Chci víc... Jen bohužel úplně přesně nevim, co to víc znamená...a to je ten problém...
Žádné komentáře:
Okomentovat