Jsem fakt divnej člověk.
Normální lidi, když si chtěj jít lehnout, tak o tom hodinu nepřemejšlej.
Já už tu hodinu sedim, čumim na kdysi sloupeček, teď už pořádnej sloup knih co chci přečíst. Co musim přečíst. A to je asi ta potíž. Když si něco půjčim v knihovně, tak v tu danou chvíli si to samozřejmě přečíst chci. Jenže pak se u jedný knihy nejsem schopná hnout o víc jak stránku denně, blíží se upomínka...už druhá, a mě se do toho prostě nechce najednou. A to prosím jen proto, že musim.
Už se vážně těšim na zkouškový, to bude vážně pecka.
No a tak tu sedim, civim na sloup, do blba, oblíknu si plesový šaty a lodičky, chvíli na sebe blbě čumim do zrcadla, namaluju si na ksicht obličej.
Žádná velká změna, pořád tam vidim sebe.
V sobotu jsem si dovolila jeden hysterickej záchvat pláče denně. By jeden neřek jak to člověka uvolní.
Veškerý snažení přišlo díky tý slaný záplavě na zmar. Vypadám jak Joker. Joker v šatech a botách na podpatku.
No krasavice.
Měla bych jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat