Včera...

Neni moc věcí co bych v tuhle chvíli vážně strašně chtěla.
Tak třeba bych chtěla aby muj nejlepší kamarád měl čas víc jak dvakrát za půl roku.
Umět dobře ještě něco jinýho krom francouzštiny.
Chtěla bych větší knihovnu a víc knih.

Hlavně bych ale vážně chtěla abys vypad z mý hlavy.

Nemám totiž potřebu a touhu ponižovat se snažením se o kontakt s někym, kdo nemá zájem. Nikdo z nás to nemá zapotřebí. Proto vážně nechápu proč to dělám. Pořád, pořád, pořád. Dokola. To samý rozhodnutí. Každejch 24 hodin. Už mě to nebaví.

Rozhodla jsem se včera.

Takže tohle je snad poslední trapej pokus.

A kdyby ne,  tak mi to připomeň. Dík.